YUNNAN云南

V Yunnanu, blízko hranice z Laosem, se nachází tropický pás deštných pralesů, Xishuangbanna (西双版纳) - místo, kde žijí sloni. Je to již delší doba, kdy jsem viděl film o této krajině a říkal jsem si, tam se někdy podívat.
Standardně cestovní kancelář cestu do těchto míst neposkytuje, ale nakonec to nějak ve spolupráci s Yannanskou vymysleli. V nemocnici jsem si vzal pár dní volno a vyrazil na letiště. Ani rychlovlaky nejsou na takovou vzdálenost dost rychlé.
Letělo se v noci. Mám docela "štěstí" na zpoždění v letadlech. V Kunningu jsem byl lehce po půlnoci. Obrovské letiště, množství lidí. Slečna z cestovní kanceláře, co mě měla čekat, několikrát změnila místo setkání. Navíc je na letišti mnoho taxikářů, kteří neustále a agresivně nutí svoje služby. Nakonec jsme se našli a odvedla mě do místní pobočky cestovky, kde bylo asi sto dalších lidí. Postupně nás posílali do hotelů ve městě. Na mě přišla řada mezi posledními, ale nakonec i já jsem do auta nastoupil. Postupně všichni vystoupili, ubytovali se, já zůstal sám s řidičem. Je jedna hodina v noci, v neznámem městě, s neznámým člověkem (řidičem), není mi moc příjemně. Na recepci hotelu už je dobře, hotel luxusní, ale moc jsem si ho neužil. Za čtyři hodiny se vstává, snídaně a první výlet.

普洱. První cesta autobusem, malým mikrobusem, který nebyl z nejpohodlnějších, vedla do města Puer, známého pro velmi zdravý čaj, a k blízké rezervaci. Cesta byla šíleně dlouhá, přes 6 hodin. Po cestě zastávky na odpočívadlech u cesty, kde bylo možno koupit i různé tropické ovoce. Na ovoce je tento kraj moc bohatý.
První procházka byla v Puerském národní parku, kde jsem pozoroval nosorožce v rozlehlém výběhu. Něco se jim na nás nelíbilo, a tak nám ukazovali, jak to vypadá, když se nosorožci tak trochu pošťuchují. Za příkop a masivní plot jsem byl v tu chvíli velmi rád. Cesta vedla pralesem, procházeli jsme se pod kapradinami, které jsou minimálně dvakrát vyšší než já. Postupně jsme míjeli stanoviště, kde jsme mohli vidět místní zvířata, která nebyla v klecích nebo za plotem, ale viditelně jim lidská přítomnost a fotografování nevadilo. Jen velemlok čínský byl schovaný ve vodě, byl vidět jen obrys jeho velkého těla. Vzduch byl nádherně svěží, po cestě v autobusu krásná změna.
A pak velmi únavná cesta do města Jinghong 景洪, kde večeře - velký talíř ovoce, a večer možnost podívat se na místní noční trh. Většina se rozhodla jít, a dost možná, že dostali za úkol mě hlídat, neboť mě hlídali velice bedlivě, jeden mladík mi řekl, že jsme teď rodina. Když jsme se procházeli a obdivovali různé dobroty a šperky, najednou se začali všichni smát, že jsem tady doma, stáli jsme u stánku s českou bižuterií. Pohodový večer jsme zakončili u nádherně osvětleného buddhistického chrámu, ale dovnitř se jít nemohlo.

Xi Shuang Ban Na Dai Garden. Po snídani cesta autobusem do míst, kde nás očekávaly k objevování buddhistické chrámy, stará botanická zahrada i projížďka na motorovém člunu. Poprvé jsem potkal papáju a jackfruit přímo na stromě, jsou to ohromné stromy a plody patří k největším na světě. Na osvěžení mi starší paní ochotně otevřela kokosový ořech.

Manting Imperial Garden. Císařská zahrada etnické skupiny Dai, stará více než 1300 let. Ohromné zdravé stromy doplňují chrámy, dobové hudební nástroje, na které není zakázáno sahat, čehož všichni kolem mě využívají a zvědavě vše prozkoumávají. Květinám se tu parádně daří a je možnost si zakoupit i rybičky a kupodivu ne k jídlu. Celé zahradě vévodí Bílá věž.

Socha Buddhy. Následovala zastávka u buddhistického chrámu. Autobus nás vyvezl na vysoký kopec nad městem, kde se tyčila do ohromné výšky 49m vysoká socha Buddhy, postupně jsme scházeli dolů, kde jsme nakukovali do chrámů s dalšími sochami, ale výrazně menšími. Krásné slunečné letní počasí podtrhovalo úžasný zážitek z tohoto místa.

Dále nás čekalo představení, kde nám ukazovali vodní slavnosti, polévání sebe a ostatních, i kolemjdoucích, vodou, lidí bylo až moc, jako v Číně, velmi uřvaná atmosféra. Raději jsem si chodil po zahradě, když jsem přišel na místo, kde bylo velmi přecpáno, všichni pozorovali pávy, čemuž jsem moc nerozuměl, ale za chvilku jsem pochopil, po zatroubení jich přiletělo asi tak dalších sto. Létat pávy jsem nikdy moc neviděl, jak se snášeli z výšky byl zážitek.
Následovala večeře před divadelním přestavením. Což byla šílenost. Cca dva tisíce lidí se nasoukalo do dvou ohromných místností, kde bylo množství jídla, na každého se dostalo, o pořádek se starala policejní služba. I pro mladý pár z naší party to bylo velmi šílené. Divadlo, kam jsme se všichni pohodlně vešli bylo plné barev, postupně se představovaly různé národy žijící v Yunnanu.

Rezervace divokých slonů. Po krátkém spánku jsme měli konečně slíbenou rezervaci, kde žijí divocí sloni. Celou dobu jsem si říkal, jak to mají asi tak zorganizované, abychom slony viděli, neboť když se něco v Číně slíbí, tak je snaha to splnit, i za cenu neúplně pěkného chování k přírodě.
Dojeli jsme k pralesu, kde jsme se procházeli po chodnících a dřevěných mostech pod vysokými stromy, pod sebou v hloubce viděli řeku. Ale sloni se nám ukázat nechtěli a nikdo je nenutil. Na jednu stranu jsem byl zklamaný - vidět z velké vzdálenosti slony, kteří si žijí volně ve rozsáhlém parku, ale hned na tu druhou jsem byl rád, záleží totiž jen na nich, jestli přijdou na místa, kde je mohou okukovat podivní tvorové, co moc nejsou vidět, ale hodně slyšet.
Součásti parku je místo, kde se ukazují ochočení sloni a slůňata, všichni se mi divili, že se nenechám vyfotit na hřbetu velikána pralesa, ale opravdu se mi nechtělo, a trochu mi těch zvířátek bylo i líto, ale když dostali svačinu - ovoce a zeleninu, na výrazu jejich tváře byla vidět radost.
Ještě jsme stihli navštívit pavilón motýlů, kterých bylo nepočítaně, a pak opět dlouhá cesta autobusem do hotelu.

Jezero Fuxian 抚仙. Poslední přírodní zajímavostí v Yunnanu je jezero, kde byly před několika lety pod vodou nalezeny pyramidy s podivnými otvory, snad pro tajemné mořské koně. Místo objevil potápěč, a i když průvodkyně ví, že toto tajemné místo v jezeru je, my se k němu nepřiblížíme.
Ale je krásné počasí, dalo by se koupat, ale nikoho to nenapadlo, a já si nechal plavky v autobusu. Za celou dobu v Číně jsem se nekoupal, nebyla příležitost. Nad jezerem, na příkrém kopečku jsem si mohl prohlédnout buddhistický chrám, docela malý, neboť velký by se na vrchol nevešel. Když jsem ne rychle ale ani ne pomalu vyrazil na kopeček, trochu jsem překvapil mé spolucestující, neboť už zjistili, že nejím maso, a očekávali, že bez něj budu bez energie, když viděli, že mě vlastně po cestě nahoru neviděli, tak nemohli uvěřit, že při mé stravě je to možné.

Po únavné cestě minibusem, poslední únavné cestě, jsme se ubytovali ve vysokém hotelu. Večerní program je květinový trh, který je součásti hotelového komplexu. Je to veliký, převeliký sál, kde uprostřed je nad hlavami na umělém kopečku velký zlatý páv poskládáný z živých květin. Muselo to dát tuze moc práce. My přijeli jsme z pralesa, kde si květiny a stromy rostou samy od sebe a celkově to vypadá mnohem harmoničtěji. Navštívil jsem i malý obchůdek, kde prodávají semínka pampelišky, ale nechal jsem je v Číně. Poslední noc byla příjemná po večeři manga velikého tak, že jsem je nemohl dojíst, jak jsem byl plný. Paní v obchůdku jsem ukecal, aby mi dala malý kousek citrusu, který nazývají bergamotem.

Výlet do Yunnanu se velmi vydařil, viděl jsem velice zajímavá místa, mohl se procházet v tropickém lese, k jídlu jsem měl vždy nachystané moc dobré tropické ovoce, některé z nich jsem viděl i růst u cesty, papáju jsem si kupoval za 5 元, úhledně nakrájenou v kelímku.
Co nebylo příjemné byly dlouhé přesuny autobusem, chtěli nám ukázat různá místa, a tak i osmihodinová cesta nebyla výjimkou.

Viděli jsme mnoho míst, doufám, že se jednou vrátím a budu mít na jednotlivá místa mnohem více času.