罗田 LUOTIAN

Obrázky lákající na tyto kopečky slibovaly procházku po hřebenech hor, částečně nad mraky. Za příplatek bylo možné využít cca 100m skleněný výtah, skleněný chodník přilepený na skálu a lanovku. Nic z toho jsem nevyužil, nechal jsem své nožky, ať si trochu zasportují. Z celého autobusu jsme vyrazili jen čtyři, ostatní lanovkou. Skupina nešla nejrychleji, a tak jsem se jim velmi rychle vzdálil, což se ale nelíbilo průvodkyni, měla strach, že se sám mohu na vrcholcích ztratit. Výstup byl po většinu času po schodech vzhůru, myslím, že jich mohlo být přes tisíc. Mockrát jsem si myslel, že jsem na nejvyšším vrcholu, ale čekal až na konci mé cesty. Opravu se po hřebenu chodilo v mracích, počasí nebylo ideální, ale na chvilku nám mraky ukázaly tu krásu, která byla všude okolo. Moc krásné cestičky na různých vrcholcích, které se dotýkaly nataženýma rukama v podobě roztomilých mostů a můstků.
Na vrcholku mi přišla zpráva od průvodkyně, že se se mnou loučí, že jede zpět do Wuhanu, že mám vystoupit na ulici Qianjin. Chtěl jsem, ať mi vše napíše ve znacích, abych to mohl ukázat řidiči v autobusu, ale na to mi odpověděla, že nemá čas. Jen poslala fotku zastávky, kterým autobusem jet, jsem ale nevěděl. Poznal jsem dvě děvčata z naší skupinky, ale ani ta nedokázala poradit, který autobus je ten správný. Už jsem si říkal, jestli budu spát v bambusovém lesíku, ale jako na zavolanou se ozvala Coco z Wuhanu, jestli je všechno v pořádku. Poprosil jsem ji o přepis do čínských znaků ulice, ale napsala jej špatně. Není jednoduché přepisovat - ani pro Číňany. Ale kontaktovala průvodkyni, neboť mi přišla lokalita zastávky na navigaci se slibem, že na mě čeká a odvede mě do hotelu. Do hotelu, který nebyl z nejkrásnějších, ale v čerstvém vzdoušku se spalo skvěle.
Druhý den za mírného deštíku jsme se procházeli údolím potoka, kde nás čekaly opičky u stanoviště, kde jsme obdivovali výrobu místního černého čaje. A samozřejmě si šlo i koupit na pozdější dobu. Počasí nebylo teplé, a jedna dívka to s oblečením vůbec nezvládla, v baťůžku jsem měl bundu navíc, kterou jsem rád zapůjčil, pocit být malinko užitečný je moc fajn.