Moderní budovy, oblak se dotýkající.

Wuhanu se říká Chigaco Asie podle velmi vysokých mrakodrapů. Při projíždění městem - kam až lze okem dohlédnout - stojí různě vysoké a různě hranaté budovy, na mnoha místech se staví. Lze pozorovat dělníky na lešení nebo obrovské jeřáby, které se velmi zvolna pohybují. Je možné navštívit supermoderní čtvrtě, obdivovat se administrativním budovám, obchodním centrům, sídlištím obrovských rozměrů (dopočítal jsem se i čtyřicetipatrových budov). Je velká poptávka po bydlení, a tak se stavební firmy snaží. Staví se budovy, silnice, pomalinku ukrajují ze starších částí města.

První dny jsem se nemohl vynadívat na vysoké budovy, ale člověk si tak nějak zvykne. Měl jsem štěstí, že jsem se mohl podívat do soukromého bytu. Vypadá podobně jako ten náš. Hodně světla, jen s tím rozdílem, že jsme se výtahem museli vyšplhat do šestnáctého patra a z okna jsme se dívali na okolní vysoké budovy. Údajně v takovém sídlišti nachází domov na pět tisíc lidí. Každé sídliště je chráněno zdí, vchod hlídá strážník, uprostřed je park, často i jezírko a dětské hřiště.

Doprava

je ve velkoměstě důležitá. Celé město je rozděleno různě širokými silnicemi. Když jsem měl poprvé přejít destiproudou silnici na zelenou, tak jsem si raději počkal na skupinku místních obyvatel, a šel jsem pár kroků za nimi. Po pár dnech jsem se již odvážil sám. Je nutné si dávat pozor na motorky, skútry a kola, pro které semafory neplatí a velmi rádi se prohání i po chodnících. Jednou jsem šel po chodníku a náhle se zastavil, chtěl jsem změnit směr, že je za mnou motorka jsem nevěděl, od předního kola mě dělil jeden centipetr, cítil jsem dech řidiče; příště jsem již dával větší pozor. Místní motorky není slyšet, neboť již několik let musí být všechny elektrické, žádné smradivé jsem opravdu nepotkal. Na motorce se tady vozí všechno, celá rodina, pejsci, různé nářadí, krabice, jednou jsem potkal i stánek s cukrovou vatou. Další zvláštností, s kterou nelze souhlasit je, že jezdí většina lidí bez helmy, každý den jsem potkával velmi mnoho lidí na motorce, ale na počítání lidí s helmou by mi stačily prsty jedné ruky. Ale i to se určitě brzy změní. Jinak to nejde.

Lidé co si to mohou dovolit, jezdí autem. Číňani mají rádi velká auta, čím větší, tím lepší. kolik Jeepů a dalších podobných hlavně z Japonska a Evropy a samozřejmě místních jsem tady potkal. Občas jsem potkával i Škodovky, dokonce jsem se v jedné i projel. Vždy, když jsem potkal Octavii, trochu jsem se cítil jako doma. Auta se zelenou poznávací značkou jsou elektrická, ale je jich zatím pomálu. Všichni jezdí velmi pomalu, jinak to na přecpaných silnicích ani nejde.
Hojně využívaná je taxislužba. Je možno si vybrat dle přání. Klasická auta jako u nás. Na každém rohu čeká řidič s motorkou anebo motorkou s prostorem se stříškou. Velmi levně vás dovezou kam budete chtít.

Metro. Nutné ve všech velkoměstech, tady se neustále rozšiřující. Velmi levné - jezdil jsem nejčastěji za sedm korun, delší trasy jsou dražší. Prostory jsem velmi čisté, široké, plné světla. Každý vstup hlídají strážníci, je nutné projít bezpečnostním rámem a zavazadla pod rentgenem. Kupodivu vše probíhá velmi rychle a nikoho ani nenapadne nadávat. Výlety po městě pomocí metra byly pro mě velmi pohodlné, první jízda samozřejmě s velkou nervozitou a musel jsem mít dopředu vše připraveno, nápisy jsou většinou jen v čínštině, cítil jsem se v těchto prostorách velmi bezpečně.

Řeku lze přeplout i na trajektu, čehož lidé velmi využívají, neboť cena je jen 1 元.
A pak jsou tady kola. Stojí všude. Stačí zaplatit mírný poplatek telefonem a na jiném místě kolo odložit. Město je rovinaté, pro kola ideální.