První procházka po městě
směřuje k řece. S myšlenkou na svěží vítr si s pomocí mapy v mobilním telefonu snažím najít kousek přírody. Cesta vede uličkami kde je plno obchůdků a lidí. Vzpomínám na první večer čínských lékařů v Jihlavě, kdy jsme se procházeli po městě s otázkou, kde jsou všichni lidé? | ||
| ||
Želví kopec
Když jsem se dozvěděl, že most si lze i přejit pěšky, moc se mi ta myšlenka líbila, podívat se na město z trochu jiného pohledu nad řekou. V jedno volné odpoledne jsem se přesunul metrem k Želvímu vrchu. Cesta vede hooodně do kopce, možná to je důvod, proč jsem nepotkal moc lidí, ale nahoře jsem si užíval vůní cedrů a borovic, výhledů na okolní mrakodrapy, soch dávných bojovníků, moderní vysílací věže, ale hlavně, na nejvyšším vrcholku je velká kovová mísa, v které když se udělá pořádný oheň, tak musí jít vidět velice daleko, neboť Wuhan je jedna veliká rovinka. Chvilku jsem přemýšlel, jak pěkná by byla na zahradě, a jestli by se vešla do letadla, ale pak jsem ji tam ponechal. |
||
|