První čínský den

začíná v pravé čínské restauraci, v Číně. K mému výběru jsou všichni velmi tolerantní. Čerstvé voňavé ovoce a zelenina. Klid. Nepřipadám si půl světa daleko.
První cesta městem, kde je šílený hluk a provoz, vede do šedivé uličky, kde má adresu hostel, kde budu v příštích třech měsících prožívat radosti a radosti. Bydlí tady i sestřičky, vše hlídáno kamerou. Bezpečnostní opatření. Mám pár minut na převléknutí a noví přátelé mi ukazují obchod. Snažím se si vzpomenout na všechno, co budu nutně potřebovat a nyní je v opatrování pařížského letiště. V oddělení potravin při pohledu na mladý kokos je mi mile, bude se mi tady líbit.
Před večeří s panem Tú, prezidentem nemocnice, se potkávám se slečnou Zeng, které jsem mohl před dvěma lety ukázat krásy naší země. Jsou překvapeni, že si umím vzít jídlo hůlkami a všechno nezašpinit (že to zkouším i levačkou, dnes neukazuji). Dostal jsem vizitku. Jsem poučen, že si ji mám vzít oběma rukama, přečíst z obou stran, uf, snad vše správně. Odkládám ji k telefonu, jiného nic nemám. Jen doufám, že nezjistili, že když jsme odcházeli, mi vypadla z podtelefonu a zůstala v restauraci.. Dostávám plno otázek, některé velmi osobní, otázka ohledně mé víry mě trochu překvapila. Pan Tú před dvěma lety navštívil Prahu, velmi jej překvapilo kolik kostelů viděl. Myslel, že u nás chodíme pravidelně a často do těchto svatostánků.
Po cestě míjíme zajímavé občerstvení - želva, drak, plátek, alfa - to je tedy sendvič.:)
A konečně klid, schoulen pod peřinu, poté co jsem napsal domů, že je vše dobré, usínám.