Lidé v Číně

Kdybych měl použít jedno slovo, které Číňany nejvíce charakterizuje, napsal bych že jsou neuvěřitelně zvědaví.
Na všechno se rádi ptají, všechno chtějí vědět a nejlépe hned. Pohyboval jsem se v oblastech, kde moc lidí z Evropy necestuje, tak jsem vždycky svou přítomností vytvořil malý rozruch. Nejen na cestách, v nemocnici, ale i na procházkách ulicemi Wuhanu, děti na mě koukaly, jako na postavu z televize, když jsem je čínsky pozdravil, znejistěly, snažily se pousmát. Lidé velmi těžce odhadovali můj věk, stalo se mi několikrát, že mi chtěli nabídnout poloviční - dětské - vstupné, a když zjistili ročník mého narození, velmi se divili. Chtěl jsem vtipkovat, že je to proto, že nejím maso, ale nakonec jsem tento vtípek nepoužil. Nenápadně i nápadně si mě fotili. Fotili si mě kolemjdoucí, spolucestující, studentky v nemocnici. Vždy, když jsem zaslechl tiché chichotání a přitom dívali se do telefonu, tak jsem pravděpodobně byl vyfocen.
To je druhá velmi charakteristická vlastnost. Moc rádi fotí, všechno a často. Jsou schopni se na dvou metrech chůze v horách pětkrát vyfotit, aniž by jim vadilo, že zpomalují ty ostatní. Ale nejsou rádi, když je někdo fotí bez ptaní. Ale nevadí jim fotit ostatní bez ptaní. Zvláštní čínský paradox.
Nedodržují osobní prostor. A to doslova a všude. V autobuse se na mě nacpali, že jsem cítil lidi ze všech stran. Na cestách, při čekání v řadě, neustále do mě někdo vřážel, odstrkoval, posouval. Svůj prostor kolem svého těla jsem nedokázal obhájit. Za celou dobu pobytu jsem si na to nezvykl.
Další vlastnost, na kterou je velmi těžké si zvyknout, je obrovská záliba v kouření, lidé kouří všude, vždy, a rádi cigarety nabízí, vždy jsem s díky nedíky odmítl. Muži dokonce dokážou na veřejném záchodě používat pisoár, telefonovat a kouřit; jak to mohou vše stíhat, je mi dodnes záhadou, blíže jsem toto umění foťákem nezkoumal.
Jejich představa Evropana je věřící, trochu tlustý, chodící do McDonald's a hodně navoněný. Otázka na víru byla velmi častá, pak samozřejmě rodina, děti, kolik vydělávám, jestli jsem v komunistické straně, jestli se lidé u nás opravdu hodně voní? Když jsem dostal tuto otázku, znejistěl jsem a velmi opatrně a nenápadně jsem se otázal, jestli bych měl používat voňavku, jestli jim není nepříjemně v mé blízkosti, za pár sekund jsme se nad bláznivou situací hodně nasmáli.
Upřímně myšlená otázka, jestli rozumím Francouzovi, když se domluvím anglicky? Někteří si myslí, že si tak nějak v Evropě rozumíme, naše jazyky jim zní velmi podobné. Velmi je překvapilo, že se musíme intenzivně učit anglicky, francouzsky, německy, jestliže chceme jazyk ovládat. A to jsem jim neposkytl ukázky finštiny nebo maďarštiny.
Celkově musím říci, že jsou lidé v nejlidnatější zemi na světě velice tolerantní, chápou, že lidé mohou mít různé zvyky, jiné, než na jaké jsou zvyklí. Například stačilo říci, že nejím čínská jídla a všem bylo jasné, že nemusí chutnat všem, nepřemlouvali mě změnit názor.
Číňané milují Čínu, svojí zemi, svoji kulturu, svůj stát. Rádi se podívají, jak to vypadá jinde, ale srdcem zůstávají doma.
Můj velmi osobní názor - nechtějí dobývat nové země, nemají proč, vše mají doma, ale ten svůj poklad si chtějí co nejvíce chránit.

Internet

Věděl jsem, že některé internetové služby za novodobou zdi nebudou fungovat, ale doufal jsem, že to nebude pravda. Byla.
Díky této cenzuře jsem si mohl vzpomenout na dobu bez vyhledávače, načítaní českých stránek trvalo několik minut, mnohdy se nakonec nenačetly. Je možno použít čínské alternativy, ale na stránky v angličtině nejsou nejlepší a české stránky nevyhledají. České stránky na emailovou komunikaci fungovaly někdy v noci, na wifi vůbec. Dopředu jsem si nainstaloval "povolené" komunikační programy a ty jsem používal celou dobu, fungují skvěle - Wechat, Qq. Co jsem nezvládl byla instalace čínské obdoby Google play, která přestala fungovat, nemohl jsem si nainstalovat žádné aplikace.

Peníze

Čínský jüan 元 je možné rozdělit na 10 ťiao (角) nebo 100 fenů (分). Bankovky mají hodnotu 100, 50, 20, 10, 5, 1 jüan, mince 1 jüan, 1 a 5 ťiao, feny jsem nepotkal. Měl jsem velice silný pocit, že peníze, bankovky, jsou jenom pro turisty, neboť všichni platí pomocí aplikace v mobilním telefonu, kterou já používat nemohl. Snažil jsem se několikrát zaplatit platební kartou, ale nepovedlo se. Bankomaty nejsou moc používány, tak mi trvalo pár dní, než jsem našel ty správné, které vydají bankovky i na evropskou kartu. Když už jsou téma peníze, je dobré oznámit bance předem, že budou výběry daleko od domova.