Neskutečné a těžce představitelné se splnilo,

kdy to všechno začalo? Kdy se zrodila myšlenka o cestě do Číny? Poznávání nejtajemstvovatějšího tajemství? Kdy se uvelebila v tichosti a začala si žít vlastním životem?
Když malý kluk koukal na pradávné příběhy, když obracel stránky v knihách a s pohledem na neobvyklé obrázky prožíval vlastní dobrodružství? Nebo krátce po střední škole, kdy jsem si za prvně vydělané peníze koupil učebnici akupunktury? Snažil jsem se ji přečíst a pochopit; teď když pozoruji naivitu toho mladíka s odstupem let.
Myšlenka dlouhou dobu spala, nebo odpočívala? Nabírala síly? Možná jen tak v klidu čekala, jak se naučím ještě něco jiného. A tak jsem se vystudoval farmacii. Krátce před koncem dala o sobě vědět. Medicína to bylo něco. Nenechalo mě to spát. Medicína? Jak na to? Půjde to? Šlo to, ne vždy snadno, ne vždy lehce, ale šlo. Pak si vybrat obor. Bylo důležité místo mého působení?
Pak se ozvala v plné síle, kurz akupunktury, to musíš, jinak to nejde. Otevřel se nový svět, díky mým učitelům jsem pomalinku pronikal do tajů velkého dobrodružství. Pak přišly desítky knih, samozřejmostí bylo vše zkoušet na sobě - taiji, qigong. Když jsem objednával jako dárek Norštinu pro samouky, proč si nekoupit Čínštinu pro samouky, otevřít první lekce. Do Jihlavy se přistěhovala dívka, co nabízela hodiny čínštiny, dalo se odmítnout?
Myšlenka sílila. A najednou přišlo to nejvíce neuvěřitelné - podpora krajského úřadu a vedení nemocnice. Možnost podívat se, jak to opravdu funguje, jak to vypadá v praxi. Už ne jenom knihy a filmy a přednášky.
Byl mi dán čas a nejlepší možné místo k uspořádání si myšlenek, vědomostí o akupunktuře a tradiční čínské medicíně.

Myšlenko, měla jsi dostatek času vše promyslet, nechávám se vést s velikou vírou, že vše je jak má.

Vám všem, kteří jste mě na této cestě doprovázeli patří veliký, velikanánský dík.謝謝

电邮