Poslední den v Číně

Když je den první, tak většinou přijde i den poslední. Poslední oběd s lékaři a paní ředitelkou, jen já jsem jedl hůlkami, což nenápadně pozorovali, jestli mi to půjde. Objednali si italské jídlo, tak raději použili lžíci s vidličkou.
Velký problém jsem měl s balením. Když jsem potkal něco pěkného, co by se doma mohlo hodit, tak jsem to koupil. Netušil jsem, že mám tak malý batoh s kufrem. Už jsem začínal být velmi nervózní jak vše zvládnu, nakonec jsem krabici přidělal na batoh. Mohu mít 23 kg, ale mám 25, ale naštěstí paní na letišti přimhouří oko. Druhé oko přivře, když místo 10 kg kufírku mám 14kg. Když musím batoh, který už je pečlivě ochráněn fólii, otevřít, trochu znervózním. Ale hledají jen baterie - power banku a lampičku. V Praze na letišti můj batoh probírají důkladněji. Ale to už jsem klidný, že se domů dostanu, i kdyby mi všechno vzali, i kdybzcg musel zaplatit nějaký poplatek navíc, ale vše proběhne dobře.
V jednu ráno jsem doma, v baráčku na kraji Jihlavy. Spánek není nejlepší, po čtyřech hodinách tělo nerozumí změně času, ale už vím, že po týdnu bude vše v pořádku.
Jsem doma, kde je mi dobře. Máme se velmi dobře. Když se ráno můžeme nadechnout vzduchu, který nejde vidět a je krásně svěží, máme víc, než většina lidí v Číně, které jsem potkal; jestliže se můžeme napít vody z kohoutku, to je pro mnoho lidí v daleké zemi nepředstavitelné. Máme se velice dobře, nezapomínejme na to.
Jel jsem po té naší dálnici. Kdybych mým novým přátelům povídal, že 200 km dálnice se už asi tak 10 let opravuje a dost možná dalších 10 let opravovat bude, asi by nevěřili, mysleli by, že jsem špatně přeložil vzdálenost nebo dobu opravy. A nebo že jen tak přeháním.

Čínské tajemství?

Byl bych moc rád, kdybych mohl popsat setkání s mistrem taiji, u kterého bych věk jen hádal z vrásek na moudré tváři.
Popsat těžko popsatelný zažitek v tichosti v horách v chrámu, který je tak starý, že nikdo ani neví jak..
Nic takového se nestalo, i když by to bylo prima. Já měl velmi mnoho času poznávat jinou pravdu. Takovou velmi blízkou nám všem. To pravé, co má v životě smysl si neseme v sobě. Najít v sobě klid pomůže vnímat krásy kolem sebe. Najít v sobě opravový klid, už není třeba mít krásy kolem sebe. Já jsem měl dostatek času se k tomu svému přiblížit o jeden malinkatý mravenčí krůček, krůček, který mi pomohl být sám se sebou v daleké zemi. Vydržet sám se sebou tři měsíce nebylo vůbec snadné...